Vlci jsou zvířata smečková a jakovlci taky. Moje smečka jsou:

Michal Altair Valášek

Alfa samčí části smečky. Většinu času tráví u počítače, ale chodí mne i odpoledne venčit a zejména mne vyhazuje každý večer z postele, což je pro mne hodně důležité, upevňuje to hierarchii ve smečce.

Má web www.rider.cz a blog www.weblog.rider.cz .

Michaela Mysh Judasová

Moje přímá nadřízená a alfa čuba (však nám taky Altair často říká, že jsme pěkné čubky jedna jako druhá). Nenechá se zblbnout tak snadno jako Altair, ale zase mě krmí a to je taky dobře. A vyhodit z postele mne umí taky, samozřejmě.

Má web www.bestijka.cz .

Alexandra Judasová

Alex se teprve před pár dny narodila a vzhledem k tomu, že to vypadá, že s námi zůstane napořád, tak už taky patří do smečky. Zajímavě kníká a je menší než já. Tak uvidíme, jak to s ní dopadne.

Pokud mi chcete něco napsat, můžete se mi ozvat na esta (rybička) vlčák (tečka) cz.

Pracuju ve společnosti Altairis v oddělení public relations a vymáhání pohledávek (ty zuby docela pomáhají), takže pokud mi něco chcete poslat poštou (třeba něco dobrého k snědku), můžete mi to poslat do práce:

Esta Kanýčo
c/o Altairis, s. r. o.
Čápkova 22/15
602 00  Brno

V první řadě tetička Alraune a její vlčanda Sněhurka. Chodím k nim občas na návštěvu, když si vedení smečky potřebuje zařídit něco, u čeho bych jim jenom překážela. Sněhurka je magor, už několik let se jí snažím vysvětlit, že jsem alfa, ale ona mne vůbec neposlouchá. Ne, že by se na to místo chtěla vecpat sama, ale prostě tyhle věci vůbec neřeší. Nechápu ji, ale zase je s ní sranda, je taková easy.

Vlk00 s námi už nebydlí, ale přesto s námi občas chodí venčit. Jsem přesvědčená, že je zaujatý proti všem československým vlčákům a proti mně zejména. Je zvyklý na hloupé německé ovčáky, jako jsou třeba jeho psi Aran a Nero, kterým stačí hodit klacek. Sofistikované hrátky jakovlků nechápe.

Sirril je ještěrka. Má mne ráda a je dost malá na to, abych ji mohla pořádně olízat, kde chci. Psa nemá, ale vždycky zajímavě voní, když přijde od koní.

Sumie-DH je zvláštní stvoření. Říká o sobě, že je kobyla, ale vypadá spíš jako králík. Velikost by odpovídala spíš tomu králíkovi, ale vrčí na mne jako pořádná čuba, takže moc nevím, co si o ní mám myslet, musím si na ni dát pozor.

Jsem československá vlčanda, nebo mi taky říkají jakovlčice. Narodila jsem se v říjnu 2003 mamince Džesyně (oficiálně se tedy jmenuje Jaw z Molu Es) a tatínkovi Argosovi v Praze na Suchdole, v chovatelské stanici Karla Hladíka, Kanýčo.

Od něj si mne - co sladké šťeňátko - vzali Altair a Mysh. A už víc než sedm let tedy bydlím s nimi, střídavě v Praze a v Brně. Mám za ta léta nacestováno víc, než většina lidí a vlakové čety v EC-čkách mezi Prahou a Brnem mne už znají od vidění.

Jakovlčice

Páníček o mně říká, že jsem jakovlčice. Asi proto, že když mne lidé potkají, tak většinou říkají, že jsem jako vlk. A mají pravdu. Českoslovenští vlčáci vznikli totiž před padesáti lety křížením německých ovčáků a vlků. Takže vypadat jako vlčice mám v popisu práce. A že si na tom dávám záležet.

Ostatně, pokud vás zajímají moje fotky, najdete je v Altairově fotogalerii.

Panička je momentálně zaneprázdněna jinými věcmi, tak se mi podařilo jí zabrat počítač a po delší době znovu rozjet vlastní webové stránky. U páníčka nemám šanci, ten je tak paranoidní, že zamyká konzoli i když jde jenom na záchod.

Protože dneska kdo není na Facebooku, jako by nebyl, založila jsem si tam také svoji vlastní stránku, takže se můžeme potkat i tam. Doufám, že bude jednodušší přispívat tam, než na vlastní web, protože to jde i z mobilu. Ten si páníček nehlídá tak přísně a panička většinou vůbec neví, kde ho má.

Esta Kanýčo
červen 2011