Přátelé

V první řadě tetička Alraune a její vlčanda Sněhurka. Chodím k nim občas na návštěvu, když si vedení smečky potřebuje zařídit něco, u čeho bych jim jenom překážela. Sněhurka je magor, už několik let se jí snažím vysvětlit, že jsem alfa, ale ona mne vůbec neposlouchá. Ne, že by se na to místo chtěla vecpat sama, ale prostě tyhle věci vůbec neřeší. Nechápu ji, ale zase je s ní sranda, je taková easy.

Vlk00 s námi už nebydlí, ale přesto s námi občas chodí venčit. Jsem přesvědčená, že je zaujatý proti všem československým vlčákům a proti mně zejména. Je zvyklý na hloupé německé ovčáky, jako jsou třeba jeho psi Aran a Nero, kterým stačí hodit klacek. Sofistikované hrátky jakovlků nechápe.

Sirril je ještěrka. Má mne ráda a je dost malá na to, abych ji mohla pořádně olízat, kde chci. Psa nemá, ale vždycky zajímavě voní, když přijde od koní.

Sumie-DH je zvláštní stvoření. Říká o sobě, že je kobyla, ale vypadá spíš jako králík. Velikost by odpovídala spíš tomu králíkovi, ale vrčí na mne jako pořádná čuba, takže moc nevím, co si o ní mám myslet, musím si na ni dát pozor.